♥ My angel ( San - Satsuki )

30. december 2011 at 3:30 | Saki-chaaan ! |  FAN FICTION ( CZECH only !!! )
Nakombinovane dve kapely a berte na vedomi ze me talent obesel obloukem xD
+15
Nega - SAN X Satsuki

Jsem pouhý student umělecké střední školy v Japonsku . Obicejny až na make-up , bisexualitu , samotářství nebo zálibu v J-rocku . Sice zde je to už bráno normálně , ale spolužáci se na moc netvářili . Byl jsem rád když zazvonil zvonek na ohlášení že škola skončila . Šlo se na oběd jako vždy jsem seděl v rohu sám a ostatní mě propichovali pohledem . Po jídle jsem došel domů kde u stolu z čajem čekal otec . " Ukaž své výsledky ve škole " podal jsem mu zápisník na známky věděl jsem že bude průser , ale co jsem měl dělat ? Přece nebudu zdrhat jako malý harant , to není můj styl . " Co to je ?! " zařval na mě hlasitě . " Dostatečná " Přistála mi na obličeji facka . " Pamatuj si synu ze tohle není dostatečná pro tebe , pro tebe je dostatečná jen výborná a zbytek jsou nedostatečně " Hodil po mě zápisník a já se spakoval k sobě do pokoje .
Sedl jsem si ke stolu z učením a jen tak jsem zíral do učebnic . " Bože to je nuda ... " pronesl jsem otrvene do prázdného pokoje . Vzal jsem mp3 přehrávač a poslouchal jsem písničky od The Gazette a Dir en grey ... moje dvě nejoblíbenější kapely . Vždy mě dokázali naplnit energií na další fungování .
Učil jsem se jako vždy až do devíti do večera , pak jsem zalehl do postele a by jsem rád že mě otec nechtěl vyzkoušet z učiva . Zdávalo se mi často o andělech , nikdy jsem si nepamatoval jejich tvář , ale vím že jsem jednoho miloval . Každou noc jsem toužil po snu o něm a chtěl jsem si pamatovat jeho tvář . Bohužel , měl jsem na jeho obličej smůlu .
Další obyčejný den startoval opět jako ten předešlý a ty další před ním .
Nasnídat se , ranní hygiena , obléct , namalovat , učesat a pak utíkat na autobus . Po cestě autobusem čekat chvíli před školou než otevřou pak už jen přezout a do třídy . Pochopitelně jsem seděl sám u okna v poslední lavici . Nebylo na mě vidět a já mohl celé dny pozorovat lidi a nebe z okna . Přece jen se tento den lehce lišil .
" Máme tu nového spolužáka "
Přes jekot holek jsem nezaregistroval jeho jméno . Vešel do třídy a musím uznat že jsem byl šokovaný . Vypadal totiž opravdu úplně jako anděl . Byl také namalovaný takže mi okamžitě došlo podle celkového vzhledu že je visual kei . Spřízněná duše , jak by se dalo říct polopaticky . Čekalo na mě i další překvapení . a to když ho učitelka přisadila ke mě.
" A-ahoj " mile se usmál , ale vypadal strašně nesměle , jeho hlas byl dokonalé jemný a příjemný .
" Jo ahoj ... " byl jsem zvyklý na neomalené chování k ostatním takže jsem na něj více méně vyštěkl . Zdálo se ale že to vzal s klidem.
" Jsem vážně rád že mě posadili k tobě , vypadáš jako slušný a příjemný člověk . " zase se usmál . Ale říkal jsem si tak jestli se náhodou neuhodil do hlavy . Já na sobě kožené oblečení namalovaný na černo tedy dneska jsem nestihl rtěnku ale i tak . Měl jsem z něj trochu pocit že se uhodil . Dny plynuli celkem rychle a obyčejně musím uznat že byl příjemný soused v lavici . Měl jsem ho radči a radči , nebyl jen slušný ale i zábavný . Jo... a mám mu říkat Satsuki .
Jednoho dne vypukla panika psali se zkoušky z matematiky která mi vážně lezla jedním uchem tam a druhým ven . Učitel nás hlidak jako sup aby jsme nenakukovali k sousedům . Ale v tom ucítím doteky na noze . Zajedu rukou pod lavicí a ucítím papírek , vytáhnu ho na lavici rozdělám a tam výpočty všech těch příkladů . Věděl jsem že je chytrý a tak jsem to prostě opsal .
Po zvonění jsem byl rád za jeho radu až tak že bych ho obejmu .
" Děkují Satsuki " pousmál jsem se
" Oo... to si nech až na zítra až uvidíme výsledek . A neboj vyděl jsem to , usmál jsi se na mě " Rozesmál se a já cítil že to musím udělat pravě teď . Stejně že třídy už všichni odešli takže to nikdo neuvidí . Chytl jsem ho jemně za boky a přitáhl k sobě , díval se na mě tím svým nevinným obličejem . Jenže to se mi na něm všechno tak moc líbilo . Pomalu jsem přitiskl svoje rty k jeho , nebyl z jeho strany žádný odpor , tak jsem mu dal ještě jednu . Všiml jsem si jak přivřel oči chvějí se mu víčka .
" Oh podívejme na buznicky " ozvalo se od dveří a pak byl slyšet jen smích . Jo ... prostě nás sledovali . Naštval jsem se protože urazili i Satsukiho jenže on se klidně pousmál vzal mě za ruku vytáhl ze třídy já se protáhl mezi dveřmi škvírou kde stáli ti puberťáci a rychle jsme se obuli . Nevěděl jsem kam to se mnou běží nebo proč , ale ani mě to nezajímalo , bylo to s nimi a to je hlavní .
Doběhl jsem s ním až na nějaký palouček z menším rybníčkem za vůně květin . Otočil se ke mě a podíval se provinilé " Mrzí mě že se ti smáli " přerušil jsem ho a přitiskl k sobě " Ani nevíš jak to mrzí mě .... " Věnoval jsem mu další pár mích polibků .
Tentokrát se plně přidal i on a naše polibky nabírali vášnivost . Tiskl jsem ho k sobě vážně pevně protože tenhle moment naplňoval moje touhy které jsem k němu cítil už nejméně 3 měsíce . Pomalu jsme spolu klesli až na trávu já mu začal sundávat oblečení jelikož moje tužby zesilovali a začínal jsem být vzrušený. Stejně tak i on se začal dobývat pod moje oblečení .
" Miluji tě San ! " Řekl velice rychle ale krásně .
" Já tebe taky ... strašně moc ." Na jeho rtech jsem utrousil několik něžných polibků a za chvíli jsme byli oba nazí .
" Počkej...." pomalu se opřel lokty a pak si úplně stoupl . Já jen nechápavě ziral na to co dělá . Chystal se vlézt do toho rybníčku
pomalu tam vztoupil a otočil se na mě " Pojď taky " řekl společně z mávnutím rukou . Když jsem ho tam tak vyděl , nebyl důvod nejít .
Opět jsem se k němu nalepil . Voda byla m sotva po kotníky u břehů a celkem teplá . Položili jsme se tam , já si hrál z jeho vlásky které se v té vodě vlnili a tvarovali se do prstýnků . Lokty zabořený do břehu z jemných kamínků jsem sledoval zblízka jeho krásnou tvář a jemně obdarovával polibky . Až jsem ucítil že by jsme mohli postoupit dál .
Od krku až na hruď jsem mu přejel špičkou jazyka , políbil jsem mu snad každý kousek kůže na hrudí a bříšku . Chtělo to jít ještě níž . Vytáhl jsem ho z podseme ještě trochu víc mimo vodu . A rukou jsem mu začal hladit podbrisko , jemně vzdechl a já to místo obdařil polibkem . On už sám roztáhl nohy od sebe , takže jsem ho automatický zalehl , a chystal jsem se do něj vstoupit .
Satsuki jen přikývl na souhlas že mohu a já se tedy činil . Opravdu opatrně jsem do něj vnikal . V jeho tváři se objevil výraz oddaností ale i jemné bolesti . Já vím , muselo ho to bolet , ale můj anděl to vydržel .
Užili jsme si společně zbytek dne a pak jsme museli jít každý svou cestou . Doma jsem dostál za to ze jsem nepřišel hned že školy ,ale bylo mi to jedno , měl jsem lepší věci na práci .
Usnul jsem s tužbou ad už je zítra , abych ho měl u sebe sice jsem věděl že ve třídě vypukne záchvat smíchu jen co vejdeme , ale komu to vadí ? ... mě už ne .
Nakonec jsem se dočkal dalšího krásného dne . Jenže při čekání před školou on nepřišel a ve škole se na první hodinu taky neukázal . Bylo to divné , měl jsem pocit že se muselo něco stát . Třídní učitelka přišla do třídy z kamenným výrazem . A byl jasný průšvih . " Satsuki má po autonehodě , je v nemocnicí a jeho stav je prý vážný "
Bolest se mi ze všech míst těla rychlosti blesku přenesla k srdcí , nezmohl jsem se ani na slovo . Ani na pohled zpříma , ale nebrečel jsem , nemohou mě takhle vidět . Můj anděl to zvládne . ..
Hned po škole jsem letěl k učitelce do kabinetů abych se ji zeptal na nemocnici ve které je . Věděla to a řekla mi to . Moje další cesta směřovala za ním .
Nejhorší bylo to že mě v nemocnici k němu nechtěli pustit . A v tom mi někdo zaklepal na rameno " San ? ty jsi ten kamarád od Satsukiho ?" otočil jsem se a tam byla taková krásná žena s andělskou tváří jako měl Satsuki " A-ano " Její tvář ale pokrývali slzy a starostlivost zdobila výraz její tváře . " Pusťte ho s námi je součástí rodiny " pověděla lékařům co mě k mému andělovi nechtěli pustit a oni nakonec tedy přikývli .
Pomálu jsem šel chodbou až ke dveřím které otevřela Satsukiho matka , a uviděl jsem ho tam . Spal a tak jsme se dali do řeči s její matkou " Prý ho dneska ráno při cestě do školy srazilo auto . " vyhrkli jí slzy . Já pomalu obešel postel na které ležel . Prohlížel jsem si ho ty šrámy a říkal jsem si . Že je to nejkrásnější na světě .
Sedl jsem si na stoličku vedle lůžka a chytil jsem ho za ruku .Dál už si nic nepamatuji jen vím že jsem musel usnout .
Otevřel jsem oči na stejném místě kde jsem je zavřel jen jeho matka byla pryč a já měl přes sebe přehozený kus nějaké deky .
" San " uslyšel jsem Satsukiho tlumený hlas
" Ano ? " rychle jsem že sebe shodil tu deku a zadíval se mu na obličej
pousmál se ale jeho rty v koutcích ucukávali " Miluji tě "
" Já tebe taky " opatrně jsem ho políbil na čelo .
Chodil jsem k němu každý den . Sice jeho rehabilitace bude trvat dlouho aby mohl zase normálně chodit ,ale jsem rád že je se mnou . Je to můj anděl s polámanými křídly ten kterého musím chránit , ten kterého budu milovat .


 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement